Šatov sází budoucnost

Pozor, státní hranice!, hlásá výstražný nápis ponořený v podzimním oparu. Kousek vedle výhružně ční do chladného rána protitankoví ježci, nad tím zamračeně bdí vysoká strážní věž. Pár rozespalých lidí si funí pod roušky a ranním chladem zkřehlé ruce mají ještě spoustu práce: uvázat trikolóry, podsypat jámy, zkontrolovat, zda sedí počet kladiv, bucharů a příčníků. Ještě správně vyvěsit vlajku českou, rakouskou i evropskou a rozvést poslední kmínky a nářadí! Mezi tou nezvyklou scenérií kličkují traktory i hasičské cisterny a probouzí se zamlžená oka objektivů kamer a foťáků.



Ne, nejsme uprostřed natáčení nového historického filmu. Za pár okamžiků začne tady v Šatově netradiční oslava sametové revoluce. Výsadba sto lip a javorů, které společně narýsují mezi Českem a Rakouskem novou Alej svobody.

Sázení za časů korony

Místa, kudy kdysi vedl ostnatý drát, dnes naštěstí v Šatově na Znojemsku připomínají jen zbytky pohraničního opevnění, které spolu s nedalekým Čížovem tvoří poslední skanzen železné opony v celém bývalém Československu. Hned za kopcem, který protíná prudká strž, je již Rakousko. Stovka lip a javorů tak symbolicky spojí dva národy, které studená válka více než čtyři dekády rozdělovala.

Sousedé z rakouského Unterretzbachu, jen čtyři kilometry pešky odtud, dnes sice nedorazili – koronavirus staví stejné překážky jako kdysi ostnatý drát – svůj strom si ale alespoň na dálku koupil rakouský starosta i cukrovarník nebo vídeňský ředitel WWF. Našinců sice přijelo o něco více, i zde pandemie ale přišla s velkou výzvou: třímetrových sazenic je hodně a rukou málo. Práci, kterou si v minulých letech pod Řípem nebo ve Vestci rozdělila pětistovka lidí, dnes musí kvůli epidemickým opatřením zvládnout jen hrstka dobrovolníků.

stromy šatov traktor lipa javor

Na čerstvém vzduchu jde ale dílo dobře od ruky. Než se ranní mlha zvedne, celou budoucí alejí už zní hlasité veselé tlučení kladiv a bucharů. Těžké baly stromů jeden po druhém dosedají na dno jam a rýče zahrabávají černozem, díky, které se tady tak daří moravskému vínu.

Lidé na sebe na dálku vesele pokřikují – stromy jsou v bezpečné vzdálenosti sedm metrů od sebe – a vzájemně se v sázení povzbuzují. Aby budoucí Alej svobody nedělala ostudu, nad vším dohlíží odborníci z Mendelovy univerzity. Tu poopraví úvaz, tam zkontrolují správnou hloubku jámy nebo ukážou, jak správně natlouct kůly a příčníky.

Práce mají dost, přijelo sice několik matadorů, co mají s výsadbami zkušenost, řada lidí ale dneska sázela vůbec poprvé.

sazeni stromu alej šatov bara janova

Spojení za svobodu a přírodu

Dorazily místní rodiny, dobrovolník-samotář až z Olomouce, pražští herci nebo nový hejtman. K výsadbě se během dne přidá i několik náhodných kolemjdoucích, kteří tudy vyráží na vycházky s rodinami nebo na kolo, chytat poslední podzimní slunce. Všechny spojila snaha zanechat po sobě hmatatelnou stopu, která pomůže české krajině a generacím, pro které bude železná opona snad už jen vyvanulou vzpomínkou. Na dřevěné destičky na stromech si lidé píší vzkazy, které jim dnešní neobyčejný den připomenou.

strom alej lípa svoboda šatov

Než se slunce snese k obzoru, je hotovo. Stovka čerstvých stromků stoupá kopcem skoro až k vinici Peklo na šibeničním vršku, která dostala svůj název díky místnímu horkému podnebí. V ostrém kontrastu k protějšímu holému poli bude tato zelená linie již za pár let sloužit lidem při procházkách, zvířatům jako bezpečný úkryt a strádající české půdě jako zásobárna vody a protierozní hráz.

Ještě požehnání mladé aleji a poklepání lokty jako symbol spolupráce v době koronavirové. Jak lidé přišli, tak se v malých skupinkách trousí v podvečerním slunci zpět domů. Za sebou nechávají další kousek práce pro zdravou budoucnost českých měst a krajiny, jakožto i memento proti všem snahám o budoucí zavírání hranic, lidí a stavění plotů.

šatov alej svobody stromy

Zasaďte také svůj díl budoucnosti. Přidejte se ještě dnes na www.sazimebudoucnost.cz