Jak na klima

Jen několik kilometrů za Břeclaví se rozkládá česko-rakousko-slovenské trojmezí. Řeky Dyje a Morava zde vykreslily největší a ekologicky nejcennější soustavu lužních území v celé střední Evropě. Staré lužní lesy provoněné zvláštním pachem způsobeným nedostatek kyslíku v půdě tady místy získávají až pralesovitý nádech. Přesto ale z cenné přírodní lokality kdysi všudypřítomná voda začala postupně mizet.

Svou daň si začalo vybírat dědictví normalizačního režimu. Hraniční řeku Dyji v 70. a 80. letech bohužel neminulo tehdy typické napřímení toku a výstavba protipovodňových hrází. Bohatství lužního lesa mělo ustoupit stabilizaci přísně střežené hranice mezi svobodným Rakouskem a komunistickým Československem.

Původní bohatá ramena Dyje postihla nekróza a odstavené meandry začaly odumírat a plnit se bahnem. Tok rovný jako přímka začal rychle cennou vodu z krajiny odnášet pryč.

Nový prostor pro řeku Dyji

Jako se česká Dyje přirozeně proplétá s rakouskou Thayou, tak i české Povodí Moravy spojilo síly s rakouskými partnery, aby skomírající meandry zachránilo. Projekt výjimečný i v evropském měřítku komplikovaly přísné podmínky chráněného území nebo nečekané dvouměsíční zahnízdění ohroženého orla královského poblíž stavby. Nakonec se ale řece podařilo tři původní mrtvá ramena vrátit a prodloužit ji tak o více než třetinu! Efekt byl skoro okamžitý.

Nové srdce řeky Dyje, foto Povodí Moravy

Jedná se o zcela unikátní projekt revitalizace velké řeky. Z hlediska klimatu posiluje odolnost říční krajiny v případě sucha a povodní, podporuje zachování a obnovu stále vzácnějších vodních a na vodu vázaných biotopů a chráněných druhů živočichů i rostlin,říká odborník na ochranu přírody Vlastimil Karlík.

Krátce po dokončení nového prostoru pro Dyji prošly řekou dvě jarní povodně. Řeka se nečekaně rychle s novým korytem znovu sžila. Do toku se vrátily štěrkové lavice, střídání hloubek a mělčin a další aspekty typické nížinné řeky. Své nové domovy v zákrutech Dyje si našly také ryby.

Dyje rychle znovuzískala vlastnosti typické nížinné řeky. Foto Vojta Herout

Systém malých tůněk a mezí k zadržování vody

V malé osadě Dřevniště u Sedlčan stojí hájovna, kterou obývá Lubor Křížek. Louky okolo zná od svého dětství, kdysi zde chodíval raději v holínkách. Něco se ale změnilo. Půda vyschla a v létě se v ní dělají takové praskliny, že by se do nich vešla lidská ruka.

Pan Křížek nechtěl jen nečinně přihlížet, jak mu mizí voda ze studny a jak bahno po přívalových deštích pustoší zahradu. Sehnal šikovného bagristu, chopil se nářadí a s minimálními náklady a bez dotací na hektarové ploše vytvořil systém 15 malých tůněk a několika mezí. Přesekal i staré meliorace, tedy odvodňovací trubky a roury, které brání vsakování vody.

Lubor Křížek z Dřevniště vodu na své pozemky vrátil takřka svépomocí. Foto Vojta Herout

Příroda překvapila

Rychlá odezva přírody překvapila samotného Křížka. Hned po prvním roce se louky okolo hájovny staly domovem nesčetně druhů živočichů a rostlin. Území nyní dokáže zadržet až 250 metrů krychlových vody, kterou postupně uvolňuje zpátky do krajiny a ovzduší.

Tento projekt se sice svou velikostí a účinkem nemůže rovnat rozsáhlým a nákladným projektům, je ale skutečně funkční v různých extrémních podmínkách, pozitivně ovlivňuje okolí pozemku i biodiverzitu a je vzorem pro mnoho dalších,popisuje Zuzana Rajchlová z Centra pro otázky životního prostředí UK.


Regenerace vysychající hájovny byla nesmírně rychlá. Foto Lubor Křížek

Ozdravný proces na vlastní zahradě podnítil Lubora Křížka k dalším podobným akcím. Vytvořil například tůně u souseda a poskytuje poradenství dalším zájemcům. Okolní zemědělce po sedmi letech přesvědčil, aby nepěstovali kukuřici, která podporuje erozi.

Park u Rakováčku v Rokycanech

Rokycany se klikatí Rakovský potok, který své jméno získal po nesmírně početné populaci chráněného raka kamenáče. Jen na půl kilometru místní napočítali na 1500 těchto původních obyvatel čistých a chladných vod. Ještě nedávno bylo ale domovem vzácných raků jen napřímené betonové koryto, které obepínaly nevyužívané městské pozemky.


Rak kamenáč je v Rokycanech obyvatelem už dlouho. Foto Vojta Herout

Dnes si místní nemohou vynachválit nový Park u Rakováčku, kterým se nově koryto potoka klikatí. Město tady vytvořilo oázu pro místní, která pomáhá přečkat horké letní dny. Okolí račí strouhy nově zdobí 170 původních stromů a keřů i pečlivě vybrané travnaté i květinové louky. Dno potoka je vystláno kameny, což si místní raci nemohou vynachválit.

Současná revitalizace více vyhovuje místní silné populaci raka kamenáče. V dnes meandrujícím toku vznikly tůně, a současné koryto celkově pojme výrazně větší kapacitu vody. Nově vysázená vegetace je místní, a vhodně tak podporuje adaptační efekt území. Park je také velmi atraktivní pro místní obyvatele,tvrdí Michael Hošek z Integra Consulting.

Místní Park u Rakováčku často a rádi vyhledávají. Foto Vojta Herout

ČSOB Kampus

Této bankovní centrály v pražských Radlicích si na první pohled možná ani nevšimnete. Budova ČSOB Kampusu kopíruje reliéf svahu, do kterého je umístěná, a díky použitým materiálům a zeleni na střeše dokonale splývá s okolím.

I při bližším pohledu nový kampus nepřestává překvapovat. Na střeše mohou zaměstnanci banky obdivovat Radlické údolí a přitom odpočívat ve stínu vzrostlých stromů. Pod zemí zase pilně pracuje 177 geotermických vrtů. Neuvěřitelných 26 kilometrů dlouhá spleť tepelných čerpadel sahající do hloubky 150 metrů se stará o veškeré topení i chlazení. Klasickou kotelnu ani klimatizaci tu tak nenajdete.


Je libo posezení pod stromy na střeše? V ČSOB Kampusu to jde. Foto Vojta Herout

Komplex také chytře hospodaří s dešťovou vodou, od šetrné kapkové závlahy po jímání dešťovky ve velkých akumulačních nádržích. Moderní budova tak uspoří skoro polovinu pitné vody.

Centrála ČSOB mohla být postavena i jako obrovská masa, která by významně přispívala k rozšíření tak zvaného tepelného ostrova. To se však nestalo. Intenzivní zelené střechy, flotila tepelných čerpadel a způsob využití dešťové vody byly ve své době odvážným řešením. ČSOB se má v tomto směru čím chlubit,pomyslně smeká architektka Lenka Burgerová z ČVUT.

Radlický kampus je jeden z nejmodernějších kancelářských komplexů v Evropě. Foto Vojta Herout

Téměř soběstačný slaměný dům

Člověk je živočišný druh úzce spjatý se Zemí a jejími limity. Na druhou stranu je to druh dostatečně odvážný k objevování nových cest a přístupů. Spojením těchto dvou myšlenek vznikl dům stojící nedaleko Prahy v Dobřejovicích. Majitelé jej stavěli tak, aby byl snadno odbouratelný díky důslednému využití přírodních materiálů a zvoleným stavebním postupům.


Téměř soběstačný dům vsadil na přírodní materiály. Foto Vojta Herout

Místo kovu, skla nebo cihel zde posloužily jako stavební kameny velkoformátové slaměné bloky. Ty doplnilo dřevo, hlína či celulóza. Splachuje se dešťovkou a na střeše domu i na garáži se zelená tráva. Domu stíní chytrý systém stříšek a rolet. Na chlazení tak dům nepotřebuje vnější žaluzie ani klimatizaci.

Náklady na minimu

Díky splachování dešťovou vodou rodina uspoří 35 kubíků pitné vody ročně. Významná je i úspora tepla. Za 80 let životnosti dosahuje úspora na vytápění přibližně 936 MWh proti běžné stavbě obdobného rozsahu. To je při dnešních cenách a započtení inflace přes 3 miliony korun.

Technologie a energetická nenáročnost stavby jsou z hlediska životního prostředí a tím i dopadu na klima velmi dobré. Oceňuji důsledné využívání dešťové vody a dalších možností, jak zajistit přiměřenou samostatnost domu,komentuje architektka Lenka Burgerová.


Stavba ukazuje cestu, jak lze svépomocí postavit dům kvalitně i bez velké investice. Foto Vojta Herout

Majitelé si navíc velkou část při stavbě odpracovali sami. Náklady na údržbu a provoz teď počítají na nižší tisícovky korun ročně.

Plužiny – šetrné zemědělství v Praze

Šestihektarové pole na okraji Prahy. Kam oko dohlédne, jednolitý lán řepky nebo kukuřice, v létě rozpálené sluncem, velkou část roku ale holé. Místo, které neláká k trávení času lidi ani zvířata.

To je minulost. Dnes se v Dolních Počernicích klikatí ovocná stromořadí a překvapí pestrost plodin na malých podlouhlých políčkách – tradičně zvaných plužiny. Část plochy se zelená jetelotravní směskou, která pomáhá k zadržení vody.


Dříve mrtvé pole teď hýří barvami a životem. Foto Vojta Herout

Kousek dál zase fialově kvete svazenka a jinde nedávno dozrály dýně, cukety nebo červená řepa. Na chemické ošetření ani hnojiva zde nenarazíte. Sklizeň navíc končí v pražských školách nebo domovech pro děti a seniory.

Vymetli staré pachtýře

Plužiny jsou ukázkový příklad toho, že i velká metropole může na svých pozemcích hospodařit šetrně a chytře se vyrovnávat s dopady změn klimatu. Projekt je součástí celkové úpravy hospodaření na zemědělských pozemcích v majetku hlavního města. To vypovědělo v roce 2019 své pachtovní smlouvy a přechází na ekologické zemědělství na všech svých polnostech.


Ekologické hospodaření čeká všechny pozemky pražského magistrátu. Foto Vojta Herout

Řady stromů jsou umístěné kolmo na cestu, která slouží jako promenáda pro občany Dolních Počernic a sídliště Černý Most. Během letošního podzimu řady stromů doplní keřové výsadby. Vychutnat si toto místo můžete při procházce všemi smysly. Všechny plody z přibližně 250 ovocných stromů a keřů jsou volně k utrhnutí.

Jedná o zdařilý a perspektivní projekt, který může být dobrým příkladem pro obce i jiné vlastníky zemědělské půdy, jak hospodařit na orné půdě, aby lépe zadržovala vodu, aby se zvyšovala její kvalita a aby půda i pěstované plodiny byly lépe chráněny před extrémy počasí,chválí Prahu ministerský rada Jakub Horecký.

Dopady změn klimatu s námi zvládnete. Další inspiraci pro domácí kutění i velké projekty najdete v naší databázi Adapterra.